Obec LETY se nachází na severu Jihočeského kraje, v turisticky vyhledávané oblasti nedaleko vodní nádrže Orlík. Žije zde téměř 300 obyvatel. Dva kilometry od obce stojí na místě někdejšího cikánského tábora velkovýrkmna vepřů.V její blízkosti byl roku 1995 odhalen skromný pomník obětem tábora. V roce 2009 bylo pietní místo převedeno pod správu Památníku Lidice a došlo k rozsáhlým úpravám. Kulturní památka s expozicí byla otevřena v květnu 2010.
Bývalý cikánský tábor v Letech u Písku se od devadesátých let dvacátého století pravidelně dostává na titulní stránky denního tisku. Vlnu zájmu o tábor v Letech celého politického spektra, širší veřejnosti i zahraničních politiků a institucí spustil na počátku devadesátých let americký genealog a aktivista Paul Polansky. Ve své studii zpracoval rozsáhlou dokumentaci k letskému táboru pocházející z třeboňského archivu a její nepřesné závěry, kontroverzním způsobem zveřejnil v americkém regionálním tisku. Napadl přitom českou vládu z úmyslu zakrýt existenci bývalého koncentračního tábora, který byl výhradně českým, nikoli nacistickým zařízením. Zveřejnění vyvolalo skandál nejen v USA, ale i v Čechách, o tábor se začala zajímat česká vláda, mezinárodní instituce i neziskové organizace.
Tlak médií možná do jisté míry urychlil vybudování pomníku obětem cikánského tábora, který byl slavnostně odhalen v květnu 1995. O jeho zřízení usilovali již dlouho předtím profesor Ctibor Nečas a pracovníci Muzea romské kultury. Profesor Nečas, který je autorem řady odborných publikací nejen o táboru, ale o historii romského holocaustu obecně, přispěl také k tomu, že byl památník a „cikánský hřbitov“ v dubnu 1998 ministerstvem kultury uznán za kulturní památku.
V polovině devadesátých let se o osud vězňů letského tábora začal zajímat i v Čechách působící německý novinář Markus Pape, který později sestavil rozporuplnou knihu A nikdo vám nebude věřit: Dokument o koncentračním táboře Lety u Písku (1997). Po vydání knihy podala dvacítka českých a romských intelektuálů trestní oznámení na české protektorátní úřady, velitele a dozorce tábora pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu genocidy. Případ byl odložen pro nedostatek důkazů a vyšetřování se ujal Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu. Ten celou věc odložil poté, co v lednu 1999 zemřel jediný do té doby žijící bývalý dozorce tábora.
V roce 1997 poslanec Jan Ruml poprvé na veřejnosti vyslovil požadavek na odstranění vepřína v Letech. Otázkou vykoupení a likvidace velkovýkrmny vepřů nacházející se v místech bývalého cikánského tábora se od té doby zabývala řada vlád, jejích ministrů a zmocněnců pro lidská práva. Jednání s akciovou společností AGPI, která od roku 1994 vepřín vlastní, vždy ztroskotala na příliš vysoké výkupní ceně vepřína a nemožnosti či neochotě vlády tuto cenu zaplatit. Zmocněnci pro lidská práva Michaelu Kocábovi se nakonec podařilo prosadit alespoň rozsáhlé úpravy pietního místa, které od roku 2009 spravuje Památník Lidice. V květnu 2010 byl otevřen nově upravený památník, kde vznikl přírodní amfiteátr a dvě repliky původních dřevěných ubikací s expozicí připomínající památku romských obětí nacismu. V budoucnosti by zde měly probíhat vzdělávací programy.
Za existenci vepřína v místech bývalého cikánského tábora je Česká republika dlouhodobě kritizována Evropskou unií, různými zahraničními institucemi a lidskoprávními organizacemi. V Čechách se o jeho odstranění zasazuje zejména Výbor pro odškodnění romského holocaustu (VPORH).
V roce 2005 byla v Evropském parlamentu (dále jen EP) v Bruselu uvedena výstava Lety – Příběh zamlčené genocidy, která se skládala z dokumentárních fotografií přibližujících osudy Romů v bývalém cikánském táboře v Letech u Písku během druhé světové války i současný stav místa.
Krátce po ukončení výstavy se v EP hlasovalo o přijetí rezoluce, která upozorňovala na obecně špatné postavení Romů v Evropě a vyzývala členské státy, aby přijaly opatření k nápravě tohoto stavu. Její text obsahoval také adresnou výzvu České republice, aby odstranila nedůstojný vepřín v Letech. V České republice vyvolala rezoluce různé reakce. Romští představitelé ji uvítali, část politického spektra začala revidovat možnost vykoupení vepřína, část se ohrazovala proti povznesení tématu Letů u Písku na evropskou úroveň. Prezident republiky Václav Klaus ji označil za narušení svébytnosti země a svým výrokem, že Lety nejsou skutečným koncentračním táborem a že byly zřízeny pro ty, kteří nechtějí pracovat, odstartoval vleklou debatu mezi politickými představiteli, historiky, romskými představiteli i veřejností o „charakter tábora”. Ze sporu o terminologii, o to, zda lze v souvislosti s Lety mluvit o táboře koncentračním, se vytratila podstata věci, totiž že Lety byly přinejmenším přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a že zde v důsledku nelidských životních podmínek zahynul velký počet vězňů, především dětí.
V lednu 2006 se v blízkosti pietního místa v Letech uskutečnilo setkání příznivců ultrapravicové Národní strany, která zde chtěla provokativně odhalit pomník „obětem druhé světové války“ v podobě čtyřtunového kamene osazeného pamětní deskou. Obec Lety sice kámen, jenž byl na obecním pozemku umístěn neoprávněně, nakonec odstranila, příznivci Národní strany do Letů i přesto přijeli a vyslechli zde projev předsedkyně strany Petry Edelmannové. Ta odmítla, že by Lety byly koncentračním táborem, označila tam zemřelé Romy za oběti vlastní neschopnosti dodržovat základní hygienické návyky a vládu vyzvala, aby peníze potřebné na přemístění vepřína, věnovala na výstavbu nové dětské nemocnice. U památníku romským obětem holocaustu se za zvýšeného zájmu médií a asistence policie na protest proti shromáždění Národní strany sešli příbuzní obětí nucené koncentrace v nedalekém táboře, zástupci romských organizací i lidskoprávní aktivisté.
Evropský parlament,
(…) G. připomíná, že romský holokaust, stejně jako závažnost zločinů nacizmu směřujících k vyhlazení Romů v Evropě, si zaslouží plné uznání, a vyzývá v tomto ohledu Komisi a příslušné orgány, aby podnikly všechny nezbytné kroky, aby byla z místa dřívějšího koncentračního tábora v Letech u Písku odtraněn vepřín a aby zde byl vystavěn vhodný památník; (…)
(Usnesení Evropského parlamentu o situaci Romů v Evropské unii ze dne 28.dubna 2005)
Miroslav Ransdorf
„Jako historik vím, že se ohledně Letů bezuzdně lže. Žádný skutečný koncentrák tam nikdy nebyl,“
„Stojím si za svým výrokem, že tam žádný skutečný koncentrační tábor nebyl. Byl to sběrný tábor,“
(Čtk 2005)
Petr Uhl
„Já jsem to trestní oznámení na pana Ransdorfa nepodal pro to, jak hlasoval, ale pro to, co posléze řekl redaktorovi ČTK. Prohlásil, že v Letech u Písku nebyl žádný koncentrační tábor! Podle mě tím přispívá k tzv. Osvětimské lži. Využívá svého vzdělání a postavení, aby popíral skutečnosti týkající se fašismu a romského holocaustu. Je mylné domnívat se, že Lety u Písku jsou romský problém. Ne, to je náš problém. To naši předci dovolili ten tábor zřídit, to naši předci v něm pracovali jako dozorci, to my se máme zasadit o nápravu! Ani Osvětim nebyla původně evidována jako koncentrační tábor, a co se tam dělo, víme. To proto jsem podal to trestní oznámení, nemůžeme nechat kohokoliv, aby popíral genocidu jednoho národa či skupiny lidí.“
(Převzato z www.romea.cz „Lety po letech“ 2005)
Václav Klaus
(…) LN: Když europoslanci vzkázali Česku, že by mělo vyřešit problém vepřínu na místě koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku, reagoval jste na to tak, že europoslanci ani nevědí, kde je Písek, Lety a že bychom si tyto problémy měli řešit v Česku. Ovšem ten problém je tady už deset let, nikdo jej nijak neřeší. Není tedy v takových případech správné, že europarlament může suplovat národní parlamenty, když takto závažnou věc neřeší?
V.K.: Myslím, že ten věcný problém je opravdu poněkud složitější, než jak je trivializován. Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci.
Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora. Aspoň v tom, co se každé dítě učí ve škole. Samozřejmě, že je třeba patřičnou pietu tomuto místu zvolit. Pokud tomu rozumím, jistá forma piety byla zvolena vládou před deseti lety a pak ještě vláda Miloše Zemana zvolila nějaké doplnění. (…)
Petr Kolář, Lidové noviny, 14.5.2005
(Z rozhovoru s prezidentem České republiky Václavem Klausem pro Lidové noviny)