V období Protektorátu Čechy-Morava (1938-1945) se postupně realizovala nacistická genocida Romů. O hrušeckých Romech místní četnická stanice ve shodě se stanoviskem obecního zastupitelstva vydávala v letech 1939-1941 hlášení a zprávy, kterými oficiálně potvrzovala jejich skutečnou obživu poctivou prací (i trestní bezúhonnost). V roce 1942, když v protektorátní legislativa úžeji vymezila úřední postup vůči „rasovým cikánům“, se však na základě rozkazu Všeobecné kriminální ústředny v Praze situace hrozivě změnila i v Hruškách. Přestože všichni dospělí z rodiny Josefa Dychy řádně pracovali a děti chodily do školy, všichni se dostali do úředního soupisu „rasových cikánů nebo cikánských míšenců“. Tento soupis sloužil brněnskému ředitelství  protektorátní Kriminální policie jako podklad pro přípravu deportací do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim. 

Všech 11 romských obyvatel Hrušek bylo 15. března 1943 za doprovodu četníků eskortováno do Strážnice. Matka Estera, se svými 9 dětmi (z nichž některé byly již dospělé) a otec Josef Dycha se dostali do nebezpečné situace. V následujících dnech došlo k vyjednávání ohledně možnosti vyjmutí z transportu do Osvětimi – tato jednání se zakládala na předchozích oficiálních zprávách četnické stanice, která se zaručovala za řádně vedený život všech členů rodiny. Dále se za tuto rodinu osobně postavil tehdejší starosta obce Hrušky pan Metoděj Hrabě. Vyjmutí, kterého se po tomto vyjednávání celé rodině dostalo, se tentokrát podařilo – bohužel v následujících dvou měsících se ukázalo, že jde o vyjmutí pouze dočasné. Počátkem května toho roku byli Romové z Hrušek četnickou eskortou nuceni vydat se do Hodonína, odkud byl vypravován další transport do koncentračního tábora. Z tohoto transportu se podařilo vyváznout už jen jedinému z nich, a to 22letému Damianovi, u něhož opakovaně starosta i místní četníci poukazovali na to, že má oficiálně slovenské občanství (a nepodléhá tedy legislativě Protektorátu), a za kterého se osobně znovu a opakovaně zaručil jeho zaměstnavatel Vojtěch Hřebačka. Damian Daniel Malík (1921-1985) měl s podporou obce výjimečné „štěstí v neštěstí“. Všichni jeho sourozenci, matka Estera i její manžel byli spolu ve dnech 5. – 7. května 1943 odvlečeni do koncentračního tábora v Osvětimi, kde postupně zahynuli. Na rodinu zůstala písemná památka v Pamětní knize národní školy v Hruškách, a také v zápiscích kronikáře pana Jana Mráze.

Jediný přeživší z hrušeckých Romů Damian Malík poté, co se postupně dozvídal o smrti svých blízkých a po zjištění, že se nikdo z jeho rodiny do Hrušek již nevrátil, domek na Zahajce po konci války prodal. Obec Hrušky sice pravidelně navštěvoval, ale svou rodinu založil na Slovensku, kde je také pochován.

Zpracováno podle:

Schuster, Michal 2020. „Jinak bychom tady nebyli.“ Příběh rodiny Dychovy u obce Hrušky. Romano džaniben 27(2): 7-53 – dostupné online zde: https://www.dzaniben.cz/dzaniben/cs/article/view/486/410