Sídliště Chanov se stalo zejména v prvních porevolučních letech symbolem neúspěchu řešení tzv. cikánské otázky komunistickou vládou let předešlých. Stalo se také bohužel nástrojem pravicových extremistů k propagování protiromských nálad bez jakékoliv reflexe příčin jeho současné situace.
Sídliště je podle Gabalovy analýzy z roku 2006 sociálně vyloučenou lokalitou, to znamená místem, které není odloučené od svého okolí jen prostorově (sídliště leží přibližně 2km za městem mezi silnicí a dálnicí), ale také společensky. Lidé, kteří v takové lokalitě žijí, postrádají přístup ke zdrojům, které jsou k zapojení do společnosti potřebné, žijí často v chudobě následkem nezaměstnanosti nebo nízkých příjmů.
Obyvatelé Chanova mají omezené možnosti dostupnosti města, jelikož autobus městské hromadné dopravy, který staví několik set metrů za sídlištěm, jezdí v širokých časových intervalech. Zhruba 90 procent obyvatel sídliště je nezaměstnaných. Lidé, kteří v takových neperspektivních podmínkách žijí, a nemají možnost zapojit se do pracovního procesu ať už z důvodů diskriminace nebo nízkého stupně vzdělání (V Chanově 95 % obyvatel má nejvýše základního vzdělání), ztrácejí motivaci i příležitosti vymanit se z takového prostředí a začít žít na jiném místě.
Většina dětí, které v Chanově žijí, chodí do místní Základní školy, která pro zájemce zavedla i nulté ročníky, ve kterých děti na následující školní léta učitelé připravují formou her. Na sídlišti také funguje kulturní a komunitní centrum.
Představy veřejnosti o podobě sídliště Chanov jsou zkreslené řadou médií, ve kterých se objevovaly záběry a fotografie kopců odpadků a vybydlených bytů. Většina panelových domů je v současnosti obydlená, některé z nich si jejich nájemníci sami opravují. O úklid na sídlišti se stará firma jednoho romského podnikatele, který sám na sídlišti žije.
Přestože se situace na sídlišti za poslední léta viditelně zlepšila, potýkají se obyvatelé Chanova s celou řadou problémů. Vysoké procento nezaměstnanosti obyvatele vrhá do existenční krize, která způsobuje jejich dlouhodobou frustraci a ztrátu motivace svou situaci změnit. Ty rodiny, které se snaží ze sídliště odstěhovat, se často setkávají s neúspěchem u majitelů bytů ve městě, kteří nechtějí Romům byty pronajmout. I přesto, že bylo na sídlišti do současnosti realizováno hned několik projektů, nedá se situace považovat za příznivou. Chanov tak nadále zůstává symbolem neúspěšných a chybných řešení minulého (komunistického) režimu.