Po druhé světové válce došlo v Lomu podobně jako v ostatních sudetských oblastech k odsunu německého obyvatelstva. Válkou zničené pohraničí bylo třeba osídlit a obnovit. Za pracovními příležitostmi, které toto vylidněné území nyní skýtalo, přijíždělo samovolně nebo na základě organizovaných náborů nemalé množství Romů ze Slovenska. Zatímco na Slovensku panovaly velice chudé poměry a práce byl naprostý nedostatek, zde našli příchozí nové pracovní uplatnění. Příchod Romů na Mostecko započal hned v roce 1946 a už o rok později zde žilo 1792 občanů tohoto etnika. Životní podmínky však nebyly nijak povzbudivé. V průběhu padesátých let se řízená migrace Romů ze Slovenska dále stupňovala. Průmyslové závody však novým pracovníkům často nezajistily vhodné ubytování a situace se stále zhoršovala. Romové bydleli v přeplněných dělnických ubytovnách nebo i domech určených k demolici. Se zhoršujícími se životními podmínkami se zhoršovaly také vztahy s ostatním obyvatelstvem. Životy obyvatel Mostecka velmi nepříjemně zasáhlo neustálé rozšiřování těžby uhlí v celé tzv. Severočeské hnědouhelné pánvi. V důsledku tlaku komunistického režimu na zintenzivnění těžby se v období od roku 1945 do roku 1957 těžba v této oblasti zpětinásobila. Řada menších obcí Mostecka kvůli rozrůstání uhelného průmyslu zcela zanikla, jiné prodělaly výrazné změny. Samotné město Lom čelilo až do roku 1989 likvidaci. Mimo jiné právě kvůli bourání některých čtvrtí několika obcí na Mostecku a nutnosti přesídlení jejich obyvatel vzniklo v této oblasti několik sociálně vyloučených lokalit či doslova romských ghett.