Žatec 1958-1989
Rok 1958, resp. 1959 představuje významný milník v novodobé romské historii na území Československa. V tomto období byl komunistickou stranou Československa přijat a následně realizován Zákon O trvalém usídlení kočujících osob č. 78/1958, který významně ovlivnil možnosti mobility Romů žijících v Československu a způsobil jejich další důslednou evidenci a kontrolu ze strany státních orgánů.
Schůze byra OV KSČ v létě 1958
Historii žateckých Romů v tomto období období můžeme začít sledovat od srpna 1958, kdy se v Žatci uskutečnila schůze byra okresního výboru KSČ zaměřená na práci mezi cikánským obyvatelstvem. V zápisu z ní jsou uvedeny některé důležité závěry, jako například shoda účastníků byra, že „dosavadní práce mezi cikánským obyvatelstvem byla na velmi nízké úrovni, jak ze strany národních výborů i ostatních organizací národní fronty.“ Byla odsouzena dosavadní politika řešení „cikánských problémů izolovaně od problémů celé společnosti, například jejich separace v jedné ulici, jejich vystěhování za město apod.“ Naopak bylo doporučeno „zamezovat soustředění cikánského obyvatelstva v jednotlivých ulicích nebo čtvrtích a přidělovat byty v obvodu celého města“. Na této schůzi byl vznesen požadavek ustanovit při radě ONV komisi pro práci mezi cikánským obyvatelstvem a „na základě evidence provést rozvrstvení cikánského obyvatelstva podle pracovního zařazení, školního vzdělání, kulturní úrovně a sociálního zajištění a každé rodině pořídit zvláštní evidenční list, který by sloužil k přehledu o vývoji cikánské rodiny“. [1]
Ve zprávě se také uvádí výsledky proběhlé číselné evidence „cikánského obyvatelstva“. Na žateckém okrese bylo sečteno 54 „cikánských“ rodin, tedy celkem 241 osob. Ty měly být podle metodiky ÚV KSČ rozděleny do tří skupin: nejpočetnější skupinu tvořili v Žatci Romové usedlí; na dalším místě co do počtu byli pak Romové polousedlí, definovaní jako ti, „kteří často mění svá pracoviště a bydliště, způsobují absenci, žijí na nízké kulturní úrovni, většinou jsou negramotní, zaostalí od způsobů bydlení, hygieny a v péči o svůj zdravotní stav“. Co se týče třetí skupiny, zpráva uvádí: „Dále jsou obyvatelé kočovní, potulní, v našem okrese do této skupiny patří 5 rodin, 28 osob.[2]“
Ač se v této zprávě ještě nehovoří o plánovaném soupisu kočujících a polokočujících osob, který se uskutečnil o půl roku později, je zřejmé, že následný soupis vycházel právě z evidence „cikánů“ prezentovaného na citované schůzi OV KSČ.
Soupis kočujících osob podle zákona č. 74/1958 Sb.
Do soupisu bylo nakonec vzato v bývalém okresu Žatec 372 osob[3]. Je zřejmé, že úřady v otázce, koho vzít do soupisu, postupovaly podle etnického principu a do celkového počtu zahrnuly v podstatě všech osoby označené za „cikány“ bez ohledu na míru jejich „usedlosti/kočovnosti“. Z dalších výzkumů víme, že v celém okrese žila pouze jedna rozšířená rodina olašských Romů – Lovárů a jedná se právě o těchto 5 (nukleárních) „kočovných“rodin „(28 osob), zmiňovaných v rámci evidence „cikánů“ na schůzi byra KSČ dne 27.srpna 1958. Počet „kočujících“ tedy představoval asi 8% zapsaných osob. Zbylých 92% tvořili Romové ze Slovenska, žijící a pracující v Žatci a dalších obcích okresu. Mnozí z nich přitom žili v žateckém okrese již výše než desetiletí, často trvale na jednom místě, bez jakýchkoliv znaků migračních pohybů. V počtu osob podléhajících soupisu můžeme předpokládat i několik rodin světských, v dobových záznamech ovšem tito nebyli nijak tematizováni.
Zákon č. 74/1958 Sb. a následný soupis měly v dalších letech značný dopad na zapsané osoby. Ty byly vedeny ve zvláštní evidenci osob spadajícím do soupisu podle zákona 74/1958 Sb., kterým byla věnována zvýšená pozornost ze strany státního aparátu. Evidované romské rodiny se ocitly pod drobnohledem „cikánských komisí“, které byly zřízeny v rámci národních výborů a čelily kontrolám policejních orgánů a úředníků místních a okresních národních výborů. Ti o nich periodicky vyhotovovali různé zprávy a hlášení. Lidé spadající do evidence osob vzatých do soupisu podle zákona č. 74/1958 museli setrvat trvale v rámci okresu, což v praxi znamenalo, že nesměli opustit jeho okres, pod hrozbou odnětí svobody od 6 měsíců do 3 let.
Jedním z účelů realizace Zákona č. 74/1958 bylo zajištění ubytování a zaměstnání dříve kočujícím osobám. To výslovně nařizoval §1 tohoto zákona: „Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se staly řádnými pracujícími občany.“
Budeme-li tedy hodnotit úspěšnost realizace tohoto zákona v (bývalém) žateckém (po roce 1960 následně lounském) okrese, zjistíme, že právě v naplňování prvního paragrafu nebylo dosaženo stanovených cílů.
Předně, pro dříve kočující osoby se nepodařilo zajistit vhodné ubytování. Trnem v oku se stalo právě bydlení popisované rozšířené rodiny Horváthových a Stojkových, která zůstala žít v maringotkách stojících na stanovišti na Ostrově v Žatci ještě několik let po soupisu. Snaha vyřešit nevhodné bydlení ve vlastních vozech však byla místními orgány deklarovaná již od samotného soupisu, dokonce i jeho přípravné fázi, ovšem na vhodné ubytování čekali Romové v maringotkách několik let.
Neutěšená bytová situace žateckých Romů žijících v maringotkách se v následujících letech objevovala ve zprávách o práci mezi cikánským obyvatelstvem také na krajské i celostátní úrovni. Například Zpráva o plnění usnesení UV KSČ o práci mezi cikánským obyvatelstvem ze dne 23.12.1961[4], uvádí: „…Ti cikáni, kteří se dříve potulovali ve vozech, dnes sice nekočují, avšak v mnoha případech dosud bydlí ve svých maringotkách“, a jsou uvedeny lokality Nový Jičín, Přerov, Opava, Karvinná město, Olomouc, Hořovice, Zdice, Louny a právě Žatec.“
Romové z Žatci na konci komunistického režimu
Potomci různých romských rodin, které přišly do Žatce během 50. letech, bydleli nadále v Žatci, a to zejména v historických domech v centru města. Většina i nadále pracovala ve státních podnicích. Začátkem 80. let další domy v centru osídlila další migrační vlna Romů z východního Slovenska. Na přelomu 80. a 90. let bylo mnoho romských rodin přesídleno do bytů na sídlišti Jih.
Doba po roce 1989 byla stejně jako jinde v republice pro Romy ve znamení hromadného propouštění z práce a následné dlouhodobé nezaměstnanosti, provázené nucenou závislostí na českém sociálním systému a jeho peněžních dávkách. To s sebou záhy přineslo i neschopnost platit nájmy a poplatky za bydlení. Po zavedení příspěvků a doplatků na bydlení se Romové v Žatci se do historických domů vrátili a žádali o možnost úhrady na bydlení právě z těchto zdrojů.
V Žatci se podobně jako v jiných městech objevuje poměrně silné vnímání rozdílů mezi integrovanějšími Romy „starousedlíky“ a „novousedlíky“, kteří jsou vnímáni jako problémoví. V posledních desetiletích byly masivní i migrační proudy Romů do Velké Británie. Dodnes žije nejvíce Romů na sídlišti Jih, dále v ulicích přilehlých středu města a v Žatci – Podměstí.[5]
Literatura:
Hajská, M. (2020). Forced settlement of Vlach Roma in Žatec and Louny in the late 1950s, Slovenský národopis, 68(4), 340–364, DOI: https://doi.org/10. 2478/se-2020-0020
Korecká, Zuzana, Smékalová, Tereza. 2019. Vstupní analýza města Žatce Výzkumná zpráva. Praha: Agentura pro sociální začleňování. Dostupné online: Vstupní analýza města Žatce (socialni-zaclenovani.cz).
Pavelčíková, N. (2004). Romové v českých zemích 1945-1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Archivní zdroje:
Státní okresní archiv Louny:
- fond ONV Louny II II Vnitř 608, karton 332.
- fond ONV Louny II Vnitř 608 karton 331.
- fond Okresní prokuratura Louny r. 1960–1965
- fond ONV Žatec, karton 66
- Fond KSČ – okresní výbor Žatec, NAD: 519 , Číslo pomůcky: 247, Inventární číslo: 270, karton 15.
Národní archiv Prtaha, fond SČ-KSČ Ústřední výbor 1945-1989 Praha, oddělení ideologické, zn. KSČ UV – 05/3, sv. 10, arch. j. 57.
[1] Zpráva 27.8.1958 k usnesení ÚV KSČ o práci mezi cikánským obyvatelstvem v druhé polovině 50. let v Žatci. SOA Louny, fond KSČ – okresní výbor Žatec.
[2] Tamtéž.
[3] SOA Louny, fond ONV Žatec, kt. 66, Zápiz z 11. řádné schůze rady ONV v Žatci z 3.3.1959.
[4] NA, SČ-KSČ Ústřední výbor 1945-1989 Praha, oddělení ideologické, zn. KSČ UV – 05/3, sv. 10, arch. j. 57.
[5] Korecká, Zuzana, Smékalová, Tereza. 2019. Vstupní analýza města Žatce Výzkumná zpráva. Praha: Agentura pro sociální začleňování. Dostupné online: Vstupní analýza města Žatce (socialni-zaclenovani.cz).