Po odsunu německého obyvatelstva byl areál pronajat vojenské správě a v prázdninových měsících ho využívala okresní péče o mládež.
Někdy v roce 1946 byl na místě masových hrobů u tábora vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou, jehož instalace byla zásluhou MVDr. Františka Čípka, veterináře a předsedy Svazu národní revoluce. Ten se o prostor hřbitůvku v prvních poválečných letech staral, přednášel o jeho historii ve školách v okolí, pořídil dokumentaci tábora a od oficiálního lékaře tzv. cikánského tábora MUDr. Josefa Habance získal fotky vězněných Romů.
Narozdíl od holocaustu židovského obyvatelstva nebyla genocida Romů po válce vnímána jako perzekuce z rasových důvodů. Možná právě proto nikdy nedošlo k masivnějším procesům s dozorci cikánských táborů na českém území. Jediným odsouzeným v případě bývalého protektorátního cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu se tak stal Rom Blažej Dydy, známý pod přezdívkou Many. Ten zastával v Hodoníně a později v cikánském táboře v Osvětimi funkci četaře, tedy kápa z řad vězňů, jejichž úkolem bylo týrat ostatní spoluvězně. Dydy byl 29. 4. 1947 odsouzen mimořádným lidovým soudem v Brně na doživotí. V roce 1961 byl však podmínečně propuštěn na zkušební dobu 10 let a v roce 1968 mu byl zbytek trestu zcela prominut. Další okolnosti procesu s dozorci čekají na další výzkum.
Koncem 40. let se stal objekt hodonínského tábora místem izolace lidí, kteří se z různých důvodů nehodili nově budovanému politickému zřízení. Tábor nucených prací fungoval od října 1949 do srpna 1950. Někdy v tomto období přibyl ke kříži umístěnému na lesním pohřebišti kámen s nápisem „Žalov obětí nacismu“, který vytesal jeden z vězňů.
Po roce 1950 se stal prostor v Hodoníně u Kunštátu podnikovým rekreačním zařízením Cemo Mokrá a současně byl využíván k prázdninovému pobytu dětských táborů. Bývalé vězeňské domy byly zmodernizovány k potřebám rekreantů a přímo v areálu byl vybudován bazén. Historie tábora upadla do zapomnění a zůstala bez zájmu státu a veřejnosti na desítky let. Prvními a na delší dobu také jedinými aktivisty, kteří se začali zajímat o zviditelnění dějin tzv. Hodonínku, byli členové Svazu Cikánů-Romů. Ti zde uskutečnili v březnu 1972 první pietní akt na uctění památky obětí romského holocaustu a připravovali vybudování památníku romským obětem. V roce 1973 sice pietní akt zopakovali, nicméně po zrušení svazu v dubnu téhož roku, se představa památníku opět rozplynula.
Obec Hodonín leží na severu Jihomoravského kraje na území Přírodního parku Svratecká hornatina. Žije zde necelých 130 obyvatel. Okolí obce láká v létě především milovníky turistiky a cykloturistiky, v zimě lyžaře. Na kraji obce leží rekreační středisko „Žalov“, které vzniklo na území bývalého cikánského tábora. Asi 150 metrů od zařízení se na místě dosud viditelných masových hrobů nachází pietní místo se vztyčeným křížem a pamětní deskou. Pamětní desku věnovanou zde pochovaným vězňům tábora lze také najít na hřbitově v blízkých Černovicích. Rekreační zařízení Žalov bylo v roce 2009 odkoupeno státem, aby zde mohlo být vybudováno vzdělávací středisko.
Rekreační zařízení Žalov, jak se areál tábora začal později oficiálně nazývat, zřejmě podle názvu nedalekého pietního místa na lesním pohřebišti, koupila počátkem 90. let soukromá majitelka Alena Vojtová. Pouze dva původní objekty tábora zůstaly dodnes v téměř neporušeném stavu. Je to dům, který sloužil k ubytování vězňů, v současnosti používaný jako skladiště. V témže objektu je nyní provozována hospoda „Krmelec“. Druhým objektem je bývalá správní budova, v níž jsou ubytováváni rekreanti.
Od poloviny 90. let se o areál tábora zajímá a stará Muzeum romské kultury (resp. sdružení, které předcházelo jeho založení). Každý rok o srpnové neděli nejbližší datu 21. 8., kdy byl vypraven nejpočetnější transport hodonínských vězňů, pořádá Muzeum v areálu tábora, na lesním pohřebišti a na hřbitově v blízkých Černovicích pietní akt na uctění památky nacisty perzekuovaných Romů. Zatímco areál bývalého tábora, kromě kamene s vyrytým romsko-českým textem historie tábora umístěného u jeho plotu, nijak nepřipomíná hrůzy, které se na tomto místě v minulosti odehrály, alespoň na nedalekém pohřebišti s mohylami masových hrobů se podařilo vytvořit pietní místo, kde mohou lidé vzdát památku obětem holocaustu. V roce 1997 tu byl vztyčen železný kříž od romského sochaře Eduarda Oláha. Na hřbitově v obci Černovice, kde leží někteří z vězňů Hodonínku, byla zase v roce 1998 umístěna pamětní deska romské autorky Boženy Vavrekové-Přikrylové.
Kromě zájmu některých aktivistů, historiků a Muzea romské kultury nebyl však dlouhá léta věnován bývalému protektorátnímu táboru v Hodoníně větší zájem ze strany státu, natož širší veřejnosti. Až v roce 2009 vláda rozhodla, že areál odkoupí a vybuduje zde vzdělávací středisko, které by se mělo věnovat především romskému holocaustu. V prosinci téhož roku ministerstvo školství areál skutečně odkoupilo a byl vypracován návrh budoucího vzdělávacího střediska. Současný ministr školství však z ekonomických důvodů od původního záměru upustil. Na místě tak bude vybudován finančně méně náročný projekt Památníku romského holocaustu.